Budova školy
Budova školy byla postavena v roce 1926 podle projektu významného západočeského architekta Hanuše Zápala.
Hanuš Zápal (1885–1964; syn učitele) vystudoval reálku v Rakovníku a poté architekturu na České technice v Praze. Již za studií se začal zajímal o památky. V letech 1908 až 1909 byl zaměstnán v kanceláři profesora Jana Kouly (mj. autora rekonstrukce plzeňské radnice včetně návrhu i realizace její sgrafitové výzdoby). Poté pracoval pro významné české architekty Antonína Balšánka a Bedřicha Bendelmayera. Stěžejní část Zápalovy pracovní kariéry se začala rozvíjet od roku 1910, kdy nastoupil do služeb města Plzně. Zde se ve dvacátých letech stal vrchním stavebním komisařem a následně technickým radou. V době svého působení pro město navrhl řadu významných městských staveb.
Od roku 1919 se Zápal věnoval ochraně památek na Plzeňsku. Stal se členem Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni a okolí, dozoroval opravy kostelů (např. kostelík U Ježíška, chrám sv. Bartoloměje v Plzni, rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci). Největší úsilí věnoval záchraně areálu barokního poutního místa a někdejšího proboštství plaského kláštera v Mariánské Týnici (dnes Muzeum a galerie severního Plzeňska), kde stál v čele dobrovolnického Spolku na záchranu Mariánské Týnice. Vyvíjel též osvětovou a vzdělávací činnost - pořádal přednášky a podílel se na výrobě prvního (pětidílného) filmu o Plzni.
Po odchodu do důchodu pokračoval v ochraně památek a ve vlastní architektonické tvorbě, navrhl několik školních budov v okolí Plzně (např. v Plasích, Blovicích, Černicích) a rodinných domů; významnou stavbou z tohoto období je českobratrský kostel v Kralovicích.
Závěr architektova života byl v době normalizace neveselý; musel se odstěhovat z Plzně, byl odstaven od záchranných prací v Mariánské Týnici. Dožil v Lednici na severním Plzeňsku a je pochován na městském hřbitově v Rakovníku, v rodinné hrobce podle jeho vlastního návrhu.
Nejvýznamnější Zápalovy stavby (výběr):
- projekt souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni (1910-1911 a 1913)
- reprezentační budova Měšťanského pivovaru (1917)
- rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, Plzeň (1922)
- Masarykova škola na Jiráskově náměstí, Plzeň (1923)
- divadelní skladiště v Kovářské ulici, Plzeň (1923)
- soubor tří činžovních domů na Americké třídě, včetně tzv. Mrakodrapu, Plzeň (1924)
- Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě, Plzeň (1924)
- areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, Plzeň (1923–1925)
- plzeňské krematorium (1924–1926)
- sanatorium, Janov u Mirošova (1928-29)
- budova městských technických úřadů ve Škroupově ulici, ve spolupráci s F. Benešem, Plzeň (1929-30)
- budova Ústavu pro hluchoněmé děti v ul. 17. listopadu, Plzeň (1931)
- budova Pikovy školy na Masarykově třídě, Plzeň (1930-32)
- budova Masarykovy obecné a měšťanské školy, Plasy (1933-34)
- českobratrský kostel, Kralovice (1934)
Primátor města Plzně od roku 2006 pravidelně každé čtyři roky vyhlašuje Cenu Hanuše Zápala - veřejnou architektonickou soutěž, jejímž cílem je nalézt a ohodnotit nejkvalitnější stavby reprezentující architektonickou kulturu v Plzni za období posledních čtyř let.